Nintendo DS | hry na Nintendo DS | Nintendo DS Lite

Zatoužili jste někdy po možnosti umět mluvit se svými panenkami a nebo si s nimi zanotovat nějakou tu písničku? Já tedy rozhodně ne, ale to asi proto že jsem kluk a s panenkami jsem si nikdy nehrál. Je dost klidně možné že dívky to vidí úplně jinak, stejně tak jako vývojáři z Nippon Ichi Software, kteří nám na naše DS přinášejí toto muzikálové RPG. Takže si pořádně odkašlejte, procvičte solmizační stupnici a můžeme začít!

Byla jednou jedna holčička…

Příběh začíná tradiční scénou, kdy je hlavní hrdina vytržen ze spánku neznámým hlasem a probouzí se do nového dne. V našem případě se jedná vlastně o hrdinku, jménem Cornet, která sní svůj romantický sen o neznámém princi jenž jí zachrání před zlým monstrem. Onen neznámý hlas patří zvláštní panence jménem Kururu. Kdo by si ale představoval nějakou prsatou barbínu tak je trošku vedle. Jedná se spíše o něco mezi panenkou a loutkou a v našem světe existuje spousta takových nejrůznějšího vzhledu, Kururu je ovšem jiná. Je s Cornet už od jejího ranného dětství a stala se z nich nerozlučná dvojice. Zvláštností ale je, že Kururu je jediná panenka která je živá a umí mluvit lidskou řečí a stejně tak Cornet je jediný člověk který rozumí řeči panenek a umí je přivést k životu svojí hrou na trubku.

Po úvodním intru naše dvě postavy sestoupí do přízemí svého domečku, kde se setkávají s Cornetiným dědečkem, dostávají za úkol přinést z lesa nějaké vzácné dřevo a tak se vydávají do lesa i přes narážky ostatních vesničanů varující je před čarodějnicí zde žijící. Jako naschvál na čarodějnici samozřejmě narazí a ta si přivolá na pomoc velkého draka. Situace nevypadá vůbec dobře, když tu se najednou objeví princ z tamního království a draka zabije. Cornet zjišťuje že on je tím tajemným princem z jejích snů. Jak však získat jeho srdce?

Druhý den se Cornet s Kururu vydávají na průzkum do sousedního města, kde se nachází královský hrad, vypátrat nějaké informace o princi. Zjišťují že jako každý rok, i letos se pořádá soutěž o královnu krásy, ovšem s tou výjimkou že tento rok se výherkyně stane zároveň i snoubenkou prince. Setkávají se zde také s bohatou a namyšlenou kamarádkou z dětství jménem Etoile, která se také hodlá soutěže zúčastnit a dokonce je skálopevně přesvědčena o své výhře. To Cornet moc odvahy nepřidá a rozhodne se raději prince okouzlit svým kuchařským uměním a uvaří mu jeho oblíbenou pochoutku z ryby Bobo. Vaření se povede na jedničku, ale je potřeba donést jídlo nepozorovaně do hradu. Kururu objeví tajnou chodbu, která k jejich smůle ústí v hradě na pánských záchodcích, kde vyruší královského ministra Golonza, o kterém se mezi lidmi nemluví moc dobře, od vykonávání své neodkladné potřeby a po chvilce handrkování a odhalení Golonzových perverzních choutek je naše hrdinka donucena uprchnout tajnou chodbou zpět.

Nezbývá tedy nic jiného než se zúčastnit soutěže, Cornet vyplní přihlášku, ale zjistí že povinou výbavou pro splnění účasti jsou pěkné šaty a jako naschvál Etiole vykoupila všechny oděvy v širokém okolí. Vydávají se tedy znovu do lesa hledat ztracené divadlo a v něm nějaký ten kostým vhodný pro soutěž, což se nakonec povede, i když je to opravdu zvláštní oblek. Cornet tedy vstupuje do soutěže krásy, ale jak to celé dopadne a co bude dál už nechám na vás.

Zajívavý příběh, ale co dojmy ze samotného hraní?

Prvně bych rád zmínil že tento titul rozhodně není nováčkem na herním trhu, jedná se totiž o předělávku hry z Playstation 1, která vyšla v Japonsku v roce 1998 a o dva roky později v USA. Originál jsem bohužel nehrál, na druhou stranu nejsem alespoň ovlivněný a navíc podle toho co jsem zjišťoval vypadají úplně stejně.
Pixelartová manga grafika vypadá na první pohled velmi hezky, na druhý pohled zjistíte že v některých situacích kdy se sprity zmenšují to už není tak perfektní a působí trošku zubatě, ale není to žádná tragédie. Jediné co mi nejde do hlavy je podivná perspektiva v některých lokacích, hlavně v domcích.
Za normálních okolností se hra odehrává na spodním displeji a na horním jsou zobrazeny statistiky postav a hlavně mapa, což je velmi užitečná věc. Při bitvě se pak displeje prohodí, bitva se odehrává nahoře a akční menu máte dole. Systém soubojů je velmi triviální, připomíná staré díly Final Fantasy, takže nepočítejte s nějakou promyšlenou strategií kterou by jste mohli vymýšlet. Na výběr máte klasicky útok, magie, věc a útěk, ale ve většině soubojů stačí jen bezhlavě útočit, nepřátelé nejsou buhvíjak těžcí.
Zato hudba  je, až na pár výjimek, špatná a působí velmi suše, což podtrhuje i absence skutečných zvukových efektů a ve finále snižuje požitek z hraní.
Hra se dá ovládat stylusem velmi slušně bez jakýchkoliv obtíží, ale já přesto raději preferuji použití kláves.

Nebyla tu prvně řeč o nějakém muzikálu?

Ptáte se v čem tedy spočívá muzikálnost této hry? Cornet totiž velmi ráda zpívá a ve hře narazíte na situace kdy bude zpívat nějakou písničku. Zpěv je japonsky s anglickými titulky a nový song se vám následně zpřístupní z hlavního menu, kde si ho můžete poslechnout kdykoliv se vám zachce. Tyto písničky se mi na rozdíl od běžné hudby ve hře docela líbí.
Dále jsem taky ve hře narazil na minihru v první vesnici, kdy máte za úkol hrát na trubku, čili na DS musíte foukat do mikrofonu. Odměnou vám za to je malý finanční příspěvek od přihlížejících občanů.

Závěr

Celkově shrnuto, Rhapsody: A Musical Adventure není žádná pecka která by vás posadila na zadek, nepřináší nic převratného, na druhou stranu není ani hrou která by vás vyloženě urazila, prostě průměrná hra pro průměrného hráče, lehce okořeněná humornými rozhovory a situacemi, a zaměřená především na ženskou část populace.

Celkové hodnocení: 70%

Jak se vám článek líbil? (6 hodnocení, průměrné hodnocení: 5 z 5)

 Loading ...